Fuksa jde ve stopách otce. Mladý kanoista bojuje o olympiádu
Syn dvojnásobného mistra světa v rychlostní kanoistice chce být stejně úspěšný I když byl s ohledem na rodinnou historii předurčen k rychlostní kanoistice, na vodu se zpočátku vůbec nehrnul. Talentovaného Martina Fuksu z Nymburka dříve vábil hokej.
„Vzpomínám si, že mě kanoistika dřív vůbec netáhla. Chtěl jsem hrát jedině hokej,“ vrací se v myšlenkách osmnáctiletý český reprezentant.
Syn dvojnásobného mistra světa Petra Fuksy začal s kanoistikou až v roce 2006. „Hlavně děda na mě tlačil, ať to zkusím,“ vypráví.
Poslechl a k hokeji si tak přibral ještě jeden sport. „Brzy jsem začal mít úspěchy v kanoistice, musel jsem víc a víc trénovat. V hokeji jsem mezitím přestoupil do Mladé Boleslavi, ale tam mě přestali nasazovat. Bylo jasné, u kterého sportu zůstanu,“ přiznává Martin Fuksa.
Svou volbu si s odstupem času nemůže vynachválit. „Kdybych zůstal u hokeje, těžko bych v tomhle věku mohl říct, že jsem mistr světa,“ naráží na svůj úspěch.
Martin Fuksa se v roce 2011 stal juniorským mistrem Evropy i světa v kategorii singlkanoistů na půlkilometrové trati a bez šance není ani s ohledem na účast na letošních letních olympijských hrách v Londýně.
V maďarském Szegedu při mistrovství světa dospělých dojel celkově dvanáctý a k nominaci na hry mu chyběly čtyři příčky. Příležitost donominovat se ještě bude mít, pro Evropany zůstávají ve hře dvě místa. „Uvidíme, stát se může všechno,“ zůstává optimistický.
Byť Martin Fuksa momentálně kvůli klimatickým podmínkám nemůže v Česku příliš trénovat na vodě, neznamená to, že má volno.
„Většinu času trávím v posilovně, nebo na speciálním trenažéru, který hodně připomíná pádlování. Za pár dní navíc jedu na hory do Harrachova,“ odhaluje svůj program.
To vše s ostatními závodníky v Dukle Praha, kam nedávno přestoupil z nymburské Lokomotivy. „Byl to přirozený vývoj. Když přecházíte z juniorského věku mezi dospělé a zajíždíte dobré výsledky, tak směřují vaše kroky buď do Dukly, USK, nebo speciálního týmu Martina Doktora. Já si vybral Duklu, protože tam závodil i můj táta,“ vysvětluje.
Petr Fuksa svého syna dodnes trénuje, odborné rady přidává i děda Josef, rovněž bývalý kanoista. „Ale že bychom se doma nedokázali bavit o ničem jiném? To zase ne. Hodně probíráme školu, protože ji musím dodělat,“ uvědomuje si student oboru kuchař-číšník v Poděbradech.
V osmnácti letech má o své budoucnosti jasné představy. „Vím, že sport dělám pro sebe, abych něco dokázal,“ říká s rozmyslem.
